Rostoucí důraz na eliminaci antropogenních negativních vlivů na životní prostředí obecně, a klima pak zvláště, nutí firmy k daleko aktivnějšímu přístupu nad rámec povinných regulatorních požadavků. Prohlubování firemní zodpovědnosti a zapojování stále většího počtu firem do mitigačních a adaptačních politik umožnil vznik zcela nového sektoru služeb, které firmám v tomto úsilí pomáhají nabídkou nástrojů, procesů či opatření. Z nich jedním nejznámějším je tzv. offset uhlíkové stopy neboli kompenzace firemních emisí CO2 a dalších skleníkových plynů mimo firmu samotnou.

Popularita offsetu je pochopitelná, neboť je flexibilní, uživatelsky jednoduchý i snadno dostupný a tedy zdánlivě snadno aplikovatelný pro jakoukoliv firmu v jakékoliv situaci. Nicméně realita je složitější kvůli křížení povinných vertikálních i horizontálních regulačních mechanismů s dobrovolnými nástroji a procesy, komplexitě akreditačních a verifikačních standardů a zároveň boomu nabídky. Proto se níže pokusíme podat základní regulační vymezení pro fungování offsetů, aby si každá firma mohla zodpovědně vybrat, ať již cestu, kterou se při snižování své uhlíkové stopy bude ubírat, tak i z pestré nabídky offsetů.

Systém redukce skleníkových plynů vychází z Kjótského protokolu (IPCC 2007) a má 3 základní schválené mechanismy:

Emisní obchodování (ET/IET) – definuje podobu emisního obchodování na principu snižujícího se základu disponibilních povolenek (cap-and-trade) – Assigned Amount Units (AAU) Mechanismus čistého rozvoje (CDM) – zavádí projektovou platformu pro vykazování redukce GHG – Certified Emission Reductions (CER) a Removal Units (RMU) Společný implementační rámec (JI) – možnost investic do projektu ke snížení GHG v jiných signatářských zemích – Emission Reduction Units (ERU)  

V EU, potažmo v ČR se tyto projevují následujícím způsobem:

POVINNĚ
Evropský systém obchodování s povolenkami (EU ETS), ve čtvrtém obchodovacím období (2021-2030) povinný pro každé zařízení z energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a letecké přepravy s emisemi nad 2 500 tCO2,ekv./rok. [1]  
DOBROVOLNĚ
Díky CDM jako standardu je možné offsetovat
1. projektově
2. obchodně a to místně/regionálně či globálně viz JI
3. kombinací obou výše uvedených[2]

Zařízení a subjekty povinně spadající pod EU ETS mají monitoring, reporting a verifikaci předepsány specifickými provádějícími pravidly (Monitoring and Reporting Regulation /MRR/, Accreditation and Verification Regulation /AVR/).  Mohou však používat i služby třetích stran, pokud tyto splňují požadavky MRR a AVR (obvykle auditorské a certifikační firmy). Redukce nad rámec povinnosti (adicionalita) pak vede k získání CER, s nimiž lze obchodovat.

Subjekty mimo ETS kromě vykázáním souladu s produktovým horizontálním snižováním GHG (EcoDesign, EcoLabelling…), které musí být ověřené a certifikované (často stejné, výše uvedené firmy) mají možnost dobrovolných dodatečných offsetů, jež jsou pouze verifikované (Verified Emission Reduction – VER) či i certifikované a následně vedou k získání CER. Regulační rámec (s výjimkou náležitostí CER) je ponechán běžné tržní standardizaci (best practice) a pouze v případě specifických služeb a poskytovatelů jej ovlivňují další povinné odvětvové rámcové regulace (typicky bankovnictví – Sustainable Finance Disclosure Regulation /SFDR/, BASEL III aj.)

Zjednodušené schéma fungování

Totéž schéma s hlediska pouze offsetu:

Relativní regulační volnost offsetů v non EU ETS nabízí prostor pro zefektivnění: např. automatizace, provázání s jinými regulatorními povinnostmi (energetická účinnost, odpadové hospodářství, SFDR…) či vytvoření zcela nového přístupu.

Na druhou stranu tento volný prostor vymezený vertikálně i horizontálně danými regulatorními povinnostmi může být bez dostatečné kvalifikace doslova minovým polem. Například analýza pro Evropskou komisi před čtyřmi roky konstatovala, že 85% uhlíkových offsetů nedosáhlo redukci CO2 dle požadavku Kjótského protokolu (CDM). Rozšíření obchodování s de facto uhlíkovými deriváty a nárůst zločinů bílých límečků v této oblasti pak mimo jiné přimělo Interpol, aby vydal svou Guide to Carbon Trading Crime a o dva roky později založil specializované oddělení, které těmito zločiny zabývá.

Za posledních několik let se díky tlaku trhu a standardizaci podařilo mnohé zlepšit, ale stále se objevují aktivity, které testují hranice možného (tedy nejsou nelegální, ale buď mají minimální přínos pro klima či mohou vést ke zneužití investovaných prostředků). K nim dle názoru odborníků patří i nově se objevivší trend buy-and-burn – nákupu věrohodných, volně obchodovatelných povolenek AAU (kam patří i EUA povolenky v ETS) v rámci offsetu a jejich následné „zničení“. Jednak regulované emisní trhy mají mechanismy zajišťující stabilitu proti spekulativním tlakům (v případě ETS se jedná o tzv. MSR – Market Stability Reserve). Při nákupu povolenky ETS „z vnějšku,“ tedy nepovinným subjektem, se celkový balík disponibilních povolenek v daném roce sníží, na což reaguje MSR uvolněním dalších povolenek tak, aby jejich počet zůstal stejný, jak bylo plánováno. Ve výsledku tak „zničením“ jedné povolenky ETS (tedy 1 tuny CO2) snížíte skleníkové plyny maximálně o 400kg. Navíc provozovatel této služby není nijak vázán tím, jak a hlavně kdy získané povolenky „zničí“, čímž se otevírá prostor pro defraudaci. Přesto tento trend získává na popularitě, soudě alespoň podle boomu nabídky – Carbonkiller (NL), Sandbag (UK), The Compensator (D) a dalších nově se objevujících provozovatelů těchto služeb a to i na českém trhu.

Proto i u kompenzace uhlíkové stopy je nutné věnovat problematice patřičnou pozornost, shromáždit data a informace, stanovit si potřeby, cíle a prostředky a teprve následně volit vhodné řešení – ať již vlastní či offsetované. Navíc si můžete nechat poradit u každého jednotlivého kroku, nebo celý proces outsourcovat. Každopádně takto pro snižování skleníkových plynů uděláte daleko více, než rychlým nákupem prvního offsetu, který objevíte na internetu.  

[1] Pro zdroje mimo EU ETS (non-EU ETS), jako neleteckou dopravu, budovy a zemědělství, zároveň platí horizontální redukce prostřednictvím Mechanismu sdíleného úsilí (Effort Sharing Regulation) stanovená každoročním stropem pro každý členský stát. Jeho součástí jsou i produktové a procesní redukce CO2 (EcoLabel, EcoDesign, včetně EPBD /PENB/ atp.) V rámci ESR pouze A, B, D, FIN, SE, NL, LUX, IRL a MT mají národní výjimku na použití části ETS alokace (do 4%) na offsetování projektů v non-EU ETS.

[2] U všech typů je vždy kladen důraz na inventarizaci/ monitoring, reporting a verifikaci (MRV) – rozdíl je pak pouze jde-li o povinné subjekty, či dobrovolná opatření, respektive serióznost přístupu

[3] Dle definice C(2003) 1422 EC méně než 50 zaměstnanců a/nebo EUR10 miliónů ročního obrat

[4] Dle definice C(2003) 1422 EC méně než 250 zaměstnanců a/nebo EUR50 miliónů ročního obratu